K realitám jsem dostal náhodou, přes kamarádku. Do té doby jsem pracoval v kulturních zařízeních (DK Šumperk, Vlastivědné muzeum Šumperk) a ještě předtím jako redaktor regionálního tisku. Vzpomínám si (bylo to v létě r. 2008), že jsem se do práce realitního makléře pustil s velkým elánem a nasazením. Úplně mě ta práce pohltila. Tehdy se ještě hodně bojovalo o zviditelnění na vitrínkách, vydávaly se tištěné letáky, magazíny, noviny. Byl jsem úplně posedlý touhou maximálně zviditelnit sebe, společnost, pro kterou pracuji a své nabídky. Dnes se již většina komunikace a marketingu odehrává převážně na internetu. Po několika letech, kdy mě mnoho kamarádů muselo mírnit, abych se stále nebavil jen a pouze o realitách (o práci), jsem se zklidnil a začal tuto práci vykonávat v klidnějším tempu a s větším rozmyslem a nadhledem. Určitě to souvisí i s přibývajícím věkem, profesními i osobními zkušenostmi a také velkou změnou v osobním životě – když jsem začínal, byl jsem svobodný a bezdětný. Dnes jsem ženatý a vychováváme s manželkou 3 děti. A je velký rozdíl mít na práci celý den, nebo např. pouze jeho polovinu. To platí i pro víkendy apod. Přirozeně jsem tak přešel od kvantity ke kvalitě. Za dobu své praxe jsem zprostředkoval prodej cca 150 nemovitostí, některé ve spolupráci s jinými makléři z různých kanceláří a společností. K tomu ještě asi 100 pronájmů (k bydlení i komerčních). Zakládám si především na perfektní znalosti regionu, tzn. Šumperska, na odborných znalostech a kontaktech potřebných k výkonu mé práci řekněme s akčním rádiem cca 35 km. Zpravidla se nehrnu do zakázek mimo tento rajon. Obchodoval jsem ale již i byt v České Lípě. Pokud narazím na pro mě neznámou oblast či „velké sousto“, vím, koho se mám zeptat na radu, případně, komu nabídku předat, aby ji správně vyhodnotil a úspěšně zobchodoval
